Subjonctif následuje po neosobních slovesech a výrazech vyjadřujících nutnost, naléhavost, zápor, nejistotu, nepravděpodobnost, možnost, nemožnost, pochybnost, cit nebo subjektivní stanovisko mluvčího ke skutečnosti.
Mezi tyto výrazy patří:
Například:
Il faut que nous en parlions. (Je třeba, abychom si o tom promluvili.)
Il faut que je m'en aille. (Je třeba, abych už šel.)
Il est nécessaire que nous le fassions tout de suite. (Je nutné, abychom to udělali hned.)
Il est possible que vous l'ayez vu. (Je možné, že jste ho viděli.)
Il est dommage que tu n'aies pas suivi le débat. (Je škoda, že jsi nesledovala tu debatu.)
Il est bon que tu sois resté chez nous. (Je dobře, že jsi zůstal u nás. )
Il est utile que nous sachions ce qu'on pense de nous. (Je užitečné vědět, co si o nás ostatní myslí.)
Il se peut qu'elle soit déjà partie. (Je možné, že už odešla.)
Il est possible que nous allions en vacances. (Je možné, že pojedeme na dovolenou.)
Oproti tomu oznamovací způsob se používá po výrazech vyjadřujících jistotu, jako jsou: il est clair, il est vrai, il est probable, il paraît, ...