français - čeština

gramatika cvičení reálie články

gramatika francouzštiny

užití subjonctivu po výrazech vyjadřujících vůli, cit nebo nejistotu

Užití subjonctivu u tohoto typu vedlejších vět je závislý na obsahu věty hlavní. Oproti oznamovacímu způsobu, který následuje věty vyjadřující nějaké skutečnosti (jistoty, víry, předpoklady, přesvědčení o reálnosti sdělované myšlenky), subjonctif následuje věty vyjadřující vůli, citový vztah nebo nejistotu.

Vůle: Je veux qu'elle fasse son devoir. (Chci, aby udělala svůj úkol.)
Citový vztah: Je regrette que vous ayez dû attendre aussi longtemps. (Lituji, že jste museli tak dlouho čekat.)
Nejistota: Je doute que ces mesures soient efficaces. (Pochybuji, že tato opatření jsou účinná.)


Oznamovací způsob tedy následuje po výrazech, které vyjadřují kladnou formu myšlení, názoru nebo sdělování. Patří mezi ně: savoir, penser, estimer, croire, supposer, espérer, dire, affirmer, trouver, raconter, …
Je pense qu'elle est belle. (Myslím si, že je krásná.) Il sait que vous ne l'avez pas fait. (Ví, že jste to neudělali.)

Subjonctif naopak použijeme v následujících případech:

Vůle

Subjonctif se nachází po výrazech vyjadřujících vůli, přání, radu nebo příkaz jako jsou:

aimer, aimer mieux, désirer, exiger, préférer, souhaiter, vouloir, demander,...

Je voudrais que tu choisisses un bon vin. (Chtěl bych, abys vybral dobré víno.)
J'aimerais que vous me disiez la vérité. (Rád bych, abyste mi říkali pravdu.)
Elle préfère que nous restions amis.
J'exige que tu restes.
Je souhaite que nous puissions y parvenir.


Některá slovesa jako dire, écrire, estimer, … které bychom normálně zařadily do skupiny, po které následuje oznamovací způsob mohou sloužit jednak k vyjádření skutečnosti (a být následovány indikativem), jednak k vyjádření vůle (a být následovány subjonctivem). Je zde vidět, že užití subjonctivu závisí hlavně na významu výpovědi a uvedené výrazy slouží jen jako pomůcka.

Indikativ – vyjádření skutečnosti: Je dis qu'elle viendra. (Říkám, že příjde.)
Subjonctif – vyjádření vůle: Je dis qu'elle vienne. (Říkám, aby přišla.)

Citový vztah

Subjonctif se nachází po výrazech vyjadřujících emoce – radost, strach, hněv, smutek, stud, nespokojenost, lítost, údiv nebo pochopení jako jsou:

être content, être heureux, être triste, craindre, être désolé, être surpris, comprendre, trouver bon, regretter, avoir peur, avoir honte, se fâcher...

Je suis heureux qu'il soit parti. (Jsem šťastný, že odešel.)
Je suis content que tu viennes. (Jsem rád, že přijdeš.)
Je suis triste que tu sois loin. (Jsem smutný, že jsi daleko.)
Vous êtes surpris que je n'en sache rien? (Překvapuje vás, že o tom nic nevím?)
J'ai peur qu'il ait oublié notre rendez-vous.
Je crains que ma fiancée ne me soit pas infidèle.
Je suis désolé que je ne vous aie pas répondu plus tôt.


Pozor ale na větné konstrukce tvořené příslovci. Vyjadřují sice emoce, ale přesto se po spojce que užívá oznamovací způsob. Není zde totiž naplněna podmínka dvou odlišných podmětů.

Indikativ - příslovce: Heureusement qu'ils sont là. (Ještě štěstí, že jsou tady.)
Subjonctif – dva odlišné podměty: Il est heureux qu'ils soient là. (Je šťastný, že jsou tady.)
Ale také: Dommage qu'il ne soit pas venu. (Škoda, že nepřišel.) Dommage je podstatné jméno, ne příslovce! Lze napsat il est dommage que... ale nelze napsat il est heureusement...

Nejistota

Subjonctif se nachází po výrazech vyjadřujících nejistotu, pochybnost, možnost nebo neskutečnost jako jsou:

ignorer, douter, nier, contester, ...

Je doute que tu comprennes. (Pochybuji, že to chápeš.)
Elle ignore que nous l'ayons vue. (Neví, jestli jsme ji viděli.)

Nejistota může být také vyjádřena slovesy a výrazy myšlení, názoru nebo mluvení, jestliže jsou v tázacím nebo záporném tvaru. O tom však více v otázce a záporu vyjadřující nejistotu.


Created by g-m-l 2014