Francouzština má sedm způsobů (čtyři osobní a tři neosobní) a každý z nich má své časy, jak ukazuje následující tabulka.
Šedě vyznačené časy jsou knižní.
| Osobní způsoby | |||
| přítomné časy | minulé časy | budoucí časy | |
| indicatif (oznamovací způsob) | présent présent progressif | passé composé imparfait passé récent plus-que-parfait passé simple passé antérieur | futur simple futur proche futur antérieur |
| subjonctif | présent | passé imparfait plus-que-parfait | |
| conditionnel (podmiňovací způsob) | présent | passé 1re forme passé 2e forme | |
| impératif (rozkazovací způsob) | présent | passé | |
| Neosobní způsoby | |||
| infinitif (infinitiv) | présent | passé | |
| participe (příčestí) | présent | passé | |
| gérondif (přechodník) | présent | ||
Přítomný čas vyjadřuje to, co se právě děje, nebo obecně platné výpovědi. Francouzština má klasický přítomný čas (présent) a přítomný čas průběhový (présent progressif), který vyjadřuje, co se právě děje.
Présent: Je travaille.
Présent progressif: Je suis en train de travailler.
Passé composé: J'ai fini mon travail. Dodělal jsem svou práci.
Tento čas označuje děj v minulosti ukončený, jehož důsledky přetrvávají do přítomnosti. Do češtiny se obvykle překládá dokonavými slovesy.
Imparfait: Il racontait toujours des histoires amusantes. Vždycky vyprávěl zábavné historky.
Slouží k vyjádření děje, který trvá delší časové období, probíhá v minulosti, opakuje se v minulosti nebo popisuje situaci. Tento čas přináší doplňující sdělení k blízké minulosti, je závislý na jiném čase. Do češtiny se obvykle překládá nedokonavými slovesy.
Passé récent: Il vient de sortir. Právě odešel.
Tento čas se používá při vyjádření děje blízkého okamžiku, kdy mluvíme. Do češtiny se překládá pomocí výrazu "právě".
Plus-que-parfait: J'avais travaillé.
Užívá se pro děj minulý, který proběhl před jiným minulým dějem. Popisuje podružné děje ve vzdálené minulosti (tak jako imparfait v blízké minulosti).
Passé simple: Je travaillai.
Jedná se o čas popisující děj, který byl v minulosti úplně ukončen. Používá se v psaném projevu.
Passé antérieur: J'eus travaillé.
Slouží k vyjádření děje izolovaného a skončeného, který bezprostředně předcházel před jiným dějem (vyjádřeným velmi časo v passé simple).
Futur simple: J'irai.
Futur proche: Je vais prendre mon train dans cinq minutes. Za pět minut sednu na vlak.
Tento čas označuje blízkou budoucnost, tedy události, které se mají udát jen chvíli poté, co je výpověď vyřčena.
Futur antérieur: Il ira au cinéma quand il aura fini ses devoirs. Půjde do kina, až bude mít hotové domácí úkoly.
Označuje budoucí děj, který skončí dříve, než nastane jiný budoucí děj.
Subjonctif je způsob, který v češtině nemá svou obdobu. Ve francouzštině slouži k vyjádření subjektivního, nejistého a nereálného. Je pro něj charakteristický emocionálně laděný kontext.
Bližší informace nalezneze v samostatné sekci subjonctif.
Pokud jde o časování, zde je ukázka slovesných tvarů ve všech časech subjonctivu:
| subjonctif présent | subjonctif passé | imparfait du subjonctif | plus-que-parfait du subjonctif | |
| aller | que j'aille | que je sois allé | que j'allasse | que je fusse allé |
| être | que je sois | que j'aie été | que je fusse | que j'eusse été |
| parler | que je parle | que j'aie parlé | que je parlasse | que j'eusse parlé |
Podmiňovací způsob známe z čestiny, slouží k vyjádření děje, jehož realizace je závislá na splnění nějaké podmínky. Informace o jeho tvorbě a užívání naleznete na následující stránce: podmiňovací způsob.
Conditionnel présent: Je parlerais.
Passé 1re forme: J'aurais parlé.
Passé 2e forme: J'eusse parlé.
Présent: Travaille !
Passé: Aie travaillé !
Bližší informace o rozkazovacím způsobu naleznete v sekci impératif.