Generál Napoleon Bonaparte se uchopí moci státním převratem 18. brumairu a stanoví novou formu vlády - konzulát.
Konzulát - moc je koncentrovaná v rukou prvního konzula – ten jmenuje ministry a úředníky, jako jediný má moc vyhlašovat zákony. Je to právě Napoleon, kdo se stane prvním konzulem.
I když je jeho vláda poznamenaná válkami v celé Evropě, podařilo se mu zajistit vnitřní stabilizaci země. Ta spočívá na centrální správa, náboženském míru (Konkordát) a právní řád (Občanský zákoník):
Císařství je nastoleno v prosinci 1804. Napoleon I. je korunován v Notre-Dame v Paříži. Papež je pozván, ale Napoleon se korunuje sám, aby ukázal nezávislost na církvi. Od této chvíle má téměř neomezené pravomoci.
Napoleon I. je excelentním velitelem, jehož genialita spočívá především v jeho strategiích. Od chvíle, kdy se dostal k moci se pustil do postupného dobývání Evropy.
Zde jsou nejvýznamnější momenty tohoto dobývání:
Restaurace je období konstituční monarchie organizované Chartou.
Král má výkonnou a vojenskou moc spolu se zákonnou iniciativou. Parlament je tvořený sněmovnou vazalů a poslaneckou sněmovnou.
Je zaveden volební census – volí pouze občané, jejichž úhrn přímých daní překročí stanovenou hranici.
Vznikají politické strany:
Restaurace se skládá ze tří období:
Konec vlády Ludvíka-Filipa je způsoben ekonomickou krizí, které v roce 1847 zemi zastihne. Špatná úroda snížení průmyslového prodeje mají za následek růst nezaměstnanosti a nespokojenosti obyvatelstva. Dav se bouří a král musí odstoupit.
Je vyhlášena Druhá republika. Provizorní vládu řídí Lamartine, který zavede:
Ludvík Napoleon Bonaparte, vnuk císaře Napoleona je zvolen prezidentem. Jeho mandát je stanoven na čtyři roky, po kterých nemůže být znovu zvolen. Proto provede státní převrat a v roce 1852 znovu ustanoví císařství.
Ludvík Napoleon Bonaparte vládne pod jménem Napoleon III.
Režim je zpočátku velmi autoritativní. Policie má za úkol z blízka dohlížet na občany a odstranit jakoukoliv opozici. Tisk je úzce kontrolován.
Pevně stanovený řád však zajišťuje příznivé klima pro ekonomiku a ve Francii propukne průmyslová revoluce.
Haussmann přestavuje Paříž. Buduje dlouhé rovné třídy, které usnadňují pohyb armády.
Co se zahraniční politiky týče, Druhé císařství se snaží upevnit svůj vliv a zvýšit počet kolonií. To vede například k anexi Nové Kaledonie; dobývání Senegalu; zřízení francouzských departmentů v Alžírsku; intervence v Libanonu a Mexiku; zřízení protektorátu v Kambodže.
Postupně se ale císařství liberalizuje. Je garantována svoboda tisku a právo na stávku. V roce 1870 je přijata nová ústava - demokratická, parlamentního charakteru.
Jenže tento vývoj je v roce 1870 zastaven Prusko-francouzskou válkou. Francouzská armáda byla špatně připravená a méně početná. Francie prohraje - Napoleon III. je v bitvě u Sedanu zajat a Paříž je obklíčena pruskými vojsky. Tato porážka přivodí pád Druhého císařství.
V reakci na porážku Francie v Prusko-francouzské válce se v hlavním městě organizuje odboj. Gambetta 4. září vyhlásí novou, Třetí republiku.
V březnu 1871 nově zvolená vláda pověří Adolpha Thierse vyjednáváním míru s Německým císařstvím - ten zahrnuje kapitulaci Paříže a ztrátu Alsaska s Lotrinskem. Francie musí platit velké válečné reparace.
Ale pařížský lid s tím nesouhlasí. Sestaví vzbouřeneckou vládu jejíž členové jsou z řad dělníků i intelektuálů – Komunu. Ta pod rudou vlajkou odmítá příměří s Německem a dále navrhuje reformy favorizující dělníky a vzdělávání - laické a neplacené školství.
Legitimní vláda se usídlí ve Versailles a připravuje potlačení Komuny. Pod vedením Adolpha Thierse se tento boj zvrhne v masakr. Komuna je svržena a Adolphe Thiers se stane prezidentem.
Roku 1873 je Adolphe Thiers ve své funkci nahrazen maršálem Mac-Mahonem, který se také podílel na potlačení Komuny.
Později, za vlády prezidenta Julese Grévyho, předseda vláda Jules Ferry zřídí veřejné školství - laické, bezplatné a nyní nově povinné od 6 do 13 let.
Francouzská koloniální politika pokračuje: v Africe - Kongo, Súdán, Tunisko, Maroko, Gabon, Nigérie, Dahomey, Čad, Burkina Faso a Madagaskar; V Asii - indočínský poloostrov - Annam, Kambodža, Laos.
Konec století je poznamenaný Dreyfusovou aférou – proces proti kapitánovi Dreyfusovi, který byl židovského původu. Byl odsouzen za zradu a špionáž, i když obvinění nebyly doložené. Někteří bojovali a prokázání jeho nevinnosti - spisovatel Émile Zola publikoval v novinách Úsvit (L'Aurore) otevřený dopis prezidentovi, který nadepsal Žaluji! Tento skandál vyvolal ve francouzské společnosti vášnivou debatu.