dějiny francie

19. století

konzulát a císařství

Generál Napoleon Bonaparte se uchopí moci státním převratem 18. brumairu a stanoví novou formu vlády - konzulát.

Konzulát - moc je koncentrovaná v rukou prvního konzula – ten jmenuje ministry a úředníky, jako jediný má moc vyhlašovat zákony. Je to právě Napoleon, kdo se stane prvním konzulem.

I když je jeho vláda poznamenaná válkami v celé Evropě, podařilo se mu zajistit vnitřní stabilizaci země. Ta spočívá na centrální správa, náboženském míru (Konkordát) a právní řád (Občanský zákoník):

• Centrální správa - spočívá na prefektech - vysokých úřednících jmenovaných prvním konzulem. Jejich hlavním úkolem je aplikovat rozhodnutí centrální moci a dohlížet na pořádek v okresech, které jsou jim svěřeny. Dojde ke zřízení francouzské centrální banky, která se stará o monetární politiku země.
• Konkordát - podrobení se církve státu – církev dostává finanční podporu výměnou za to, že se přestane vměšovat do státních záležitostí. Je to první krok k oficiálnímu oddělení církve od státu.
• Občanský zákoník - Code civil - vyhlášen v roce 1804. Definuje práva občanů. Potvrzuje výdobytky Revoluce, jako jsou zrušení feudálního systému, svoboda podnikání, svobodná konkurence a občanská rovnost.

Císařství je nastoleno v prosinci 1804. Napoleon I. je korunován v Notre-Dame v Paříži. Papež je pozván, ale Napoleon se korunuje sám, aby ukázal nezávislost na církvi. Od této chvíle má téměř neomezené pravomoci.

Napoleonské války

Napoleon I. je excelentním velitelem, jehož genialita spočívá především v jeho strategiích. Od chvíle, kdy se dostal k moci se pustil do postupného dobývání Evropy.

Zde jsou nejvýznamnější momenty tohoto dobývání:

• bitva u Trafalgaru (1805) – celá francouzská flotila je zničena Angličany pod vedením admirála Nelsona.
• bitva u Slavkova (1805) – Napoleon zničí ruskou a rakouskou armádu tím, že je zatlačí na zmrzlé rybníky. Tato bitva je nazývána bitvou tří císařů: Napoleona I., Františka I. a cara Alexandra I.
• Bitva u Jeny (1806) – porážka Pruska
• Tylžský mír (1807) – mír mezi Ruskem a Francií
• Kontinentální blokáda (1808) – zákaz veškerých obchodních výměn s Anglií. Jejím cílem bylo ponořit Velkou Británii do ekonomické krize a poté ji dobýt.
• tažení do Ruska (1812) – protože Rusko porušilo kontinentální blokádu. Rusové ustupují před Napoleonovou armádou za užití taktiky spálené země. Po bitvě u Borodina Napoleon vstoupí do Moskvy jako vítěz, ale vzhledem k tomu, že car nežádá mír, Napoleon v říjnu nařídí ústup. Ten je katastrofální. Téměř polovina jeho armády je zahubena zimou, hladem nebo útoky kozáků.
• bitva u Lipska (1813) - neúspěch v Rusku povzbudí celou Evropu. Ta se proti Napoleonovi spojí a jeho jednotky jsou poraženy. Musí odstoupit a je deportován na ostrov Elba. Ludvík XVIII., bratr Ludvíka XVI. se stane králem Francie.
• Stodenní císařství (20. března – 20. června 1815) – Napoleon uteče z ostrova Elba a opět se chopí moci. Definitivně poražen je až v bitvě u Waterloo. Poté je vyhnán do exilu na ostrov Svaté Heleny.

Restaurace

Restaurace je období konstituční monarchie organizované Chartou.

Král má výkonnou a vojenskou moc spolu se zákonnou iniciativou. Parlament je tvořený sněmovnou vazalů a poslaneckou sněmovnou.

Je zaveden volební census – volí pouze občané, jejichž úhrn přímých daní překročí stanovenou hranici.

Vznikají politické strany:

• pravice - ultra-royalisté – přejí si znovuzavedení dřívějších privilegií šlechty
• střed – konstituční - přejí si věrnou aplikaci Charty
• levice – liberalisté hájící svobody v duchu revoluce

Restaurace se skládá ze tří období:

• První restaurace - před Napoleonovým znovuuchopením se moci (stodenní císařství)
• Druhá restaurace – vláda králů Ludvíka XVIII. a Karla X. – ten se pokusí oslabit stanovení Charty a znovunastolit starý režim - absolutistickou monarchii. Tento krok vyprovokuje třídenní nepokoje, které donutí krále odstoupit. Tyto dny jsou nazývány Červencovou revolucí - Trois Glorieuses.
• Červencová monarchie - období vlády Ludvíka-Filipa Orleánského. Dochází k ekonomickému a průmyslovému rozmachu země - zrození kapitalistické společnosti a vytvoření dělnické populace. Také ovšem i společenských povstání.

Druhá republika

Konec vlády Ludvíka-Filipa je způsoben ekonomickou krizí, které v roce 1847 zemi zastihne. Špatná úroda snížení průmyslového prodeje mají za následek růst nezaměstnanosti a nespokojenosti obyvatelstva. Dav se bouří a král musí odstoupit.

Je vyhlášena Druhá republika. Provizorní vládu řídí Lamartine, který zavede:

• všeobecné volební právo mužů - volit mohou občané starší 21 let
• svoboda tisku a shromažďování
• zrušení otroctví v koloniích
• právo na práci, které zavazovalo vládu poskytnout práci všem, kteří ji žádají - toto opatření, které bylo pro stát velmi drahé, vedlo k zakládání národních dílen. Jelikož však nebyly efektivní, rychle došlo na jejich zrušení.

Ludvík Napoleon Bonaparte, vnuk císaře Napoleona je zvolen prezidentem. Jeho mandát je stanoven na čtyři roky, po kterých nemůže být znovu zvolen. Proto provede státní převrat a v roce 1852 znovu ustanoví císařství.

Druhé císařství

Ludvík Napoleon Bonaparte vládne pod jménem Napoleon III.

Režim je zpočátku velmi autoritativní. Policie má za úkol z blízka dohlížet na občany a odstranit jakoukoliv opozici. Tisk je úzce kontrolován.

Pevně stanovený řád však zajišťuje příznivé klima pro ekonomiku a ve Francii propukne průmyslová revoluce.

Haussmann přestavuje Paříž. Buduje dlouhé rovné třídy, které usnadňují pohyb armády.

Co se zahraniční politiky týče, Druhé císařství se snaží upevnit svůj vliv a zvýšit počet kolonií. To vede například k anexi Nové Kaledonie; dobývání Senegalu; zřízení francouzských departmentů v Alžírsku; intervence v Libanonu a Mexiku; zřízení protektorátu v Kambodže.

Postupně se ale císařství liberalizuje. Je garantována svoboda tisku a právo na stávku. V roce 1870 je přijata nová ústava - demokratická, parlamentního charakteru.

Jenže tento vývoj je v roce 1870 zastaven Prusko-francouzskou válkou. Francouzská armáda byla špatně připravená a méně početná. Francie prohraje - Napoleon III. je v bitvě u Sedanu zajat a Paříž je obklíčena pruskými vojsky. Tato porážka přivodí pád Druhého císařství.

Třetí republika

V reakci na porážku Francie v Prusko-francouzské válce se v hlavním městě organizuje odboj. Gambetta 4. září vyhlásí novou, Třetí republiku.

V březnu 1871 nově zvolená vláda pověří Adolpha Thierse vyjednáváním míru s Německým císařstvím - ten zahrnuje kapitulaci Paříže a ztrátu Alsaska s Lotrinskem. Francie musí platit velké válečné reparace.

Ale pařížský lid s tím nesouhlasí. Sestaví vzbouřeneckou vládu jejíž členové jsou z řad dělníků i intelektuálů – Komunu. Ta pod rudou vlajkou odmítá příměří s Německem a dále navrhuje reformy favorizující dělníky a vzdělávání - laické a neplacené školství.

Legitimní vláda se usídlí ve Versailles a připravuje potlačení Komuny. Pod vedením Adolpha Thierse se tento boj zvrhne v masakr. Komuna je svržena a Adolphe Thiers se stane prezidentem.

Roku 1873 je Adolphe Thiers ve své funkci nahrazen maršálem Mac-Mahonem, který se také podílel na potlačení Komuny.

Později, za vlády prezidenta Julese Grévyho, předseda vláda Jules Ferry zřídí veřejné školství - laické, bezplatné a nyní nově povinné od 6 do 13 let.

Francouzská koloniální politika pokračuje: v Africe - Kongo, Súdán, Tunisko, Maroko, Gabon, Nigérie, Dahomey, Čad, Burkina Faso a Madagaskar; V Asii - indočínský poloostrov - Annam, Kambodža, Laos.

Konec století je poznamenaný Dreyfusovou aférou – proces proti kapitánovi Dreyfusovi, který byl židovského původu. Byl odsouzen za zradu a špionáž, i když obvinění nebyly doložené. Někteří bojovali a prokázání jeho nevinnosti - spisovatel Émile Zola publikoval v novinách Úsvit (L'Aurore) otevřený dopis prezidentovi, který nadepsal Žaluji! Tento skandál vyvolal ve francouzské společnosti vášnivou debatu.