français - čeština

gramatika cvičení reálie články

dějiny francie (6. - 15. století)

středověk


stěhování národů

Stěhování národů je rozsáhlé stěhování obyvatelstva na přelomu starověku a středověku. Jeho příčinami bylo hledání nové půdy a kořisti barbarskými kmeny a demografické změny, zvláště růst populace způsobený změnou stylu života (přechod od pastevectví k zemědělství).

Gálie je obsazena několika barbarskými kmeny:

merovejci

(5. - 8. století)

Gálie je sjednocena Chlodvíkem. Je korunován králem Franků roku 481 a vládne až do roku 511. Dobyje Římskou Gálii a spojí se s Burgundy. Po svatbě s burgundskou princeznou Klotildou katolického vyznání konvertuje ke křesťanství a je pokřtěn v Remeši. Přechod ke křesťanství mu dovolí se v dobývání opřít o autoritu biskupů. Jako své sídlo určí Paříž. Ta se tak stane hlavním městem Franské říše, narozdíl od Lyonu, který měli v oblibě Římané.

Po smrti Chlodvíka na začátku 6. století jeho dědici soupeří o moc, což vede k rozdělení království. Navzdory tomu se však některým králům, jako byl Chlotar II., podařilo opět sjednotit království a zachovat tak soudržnost.

Boje o následnictví však oslabují královskou moc a posilují vliv aristokracie. Král ztrácí reálnou moc ve prospěch majordomů, kteří byli původně správci královského panství.


Steuben - Charles Martel arrête les Arabes à Poitiers

karlovci

(8. - 10. století)

V roce 732 majordomus Karel Martel zastaví Araby u Poitiers. Toto vítězství mu umožní upevnit svou moc a rozšířit vliv.

Až jeho syn Pipin Krátký je roku 751 zvolen králem. Sesadí posledního merovejského krále Childerika a pošle ho do kláštera. Přijme svěcení od biskupů. O tři roky později je svěcen znovu, tentokrát papežem v Saint-Denis, poblíž Paříže. Toto svěcení znamená začátek dynastie Karlovců.

karel veliký

Nejvýznamějším králem dynastie Karlovců byl Karel Veliký.

Posiluje jednotu země a rozšiřuje území daleko za území dnešní Francie. V roce 744 Karel Veliký zasahuje na žádost papeže v Itálii ohrožené Langobardy. Roku 778 jde do Španělska bojovat proti muslimům. Ale povstání na Rýnu ho donutí ustoupit. Při přechodu Pyrenejí je zadní voj pod vedením jeho synovce Rolanda je pobita Basky u Roncevaux. Tato událost je inspirací pro Píseň o Rolandovi, nejslavnější literární dílo dané doby.

Roku 800 je v Římě papežem Lvem III. vysvěcen císařem. V době jeho vlády mezi lety 768 až 814 Franská říše představuje dominantní sílu v západní Evropě. Toto období je příznivé pro rozvoj umění a vzdělání. S obnovením císařství, umělecký proud se opírá o antické tradice a latinu. Je tedy nazýván karolinská renesance. V každém biskupství nebo klášteře jsou otvírány školy.

Karel Veliký zakládá nové hlavní město Aix-la-Chapelle a administrativně rozdělí své císařství na království, která jsou dále dělena na hrabství a diecéze - spravované hrabaty a biskupy.


By FlyingPC via Wikimedia Commons

verdunská smlouva

Karel Veliký je vystřídán Ludvíkem Pobožným, jehož synové Karel a Ludvík odmítnou, aby jejich prvorozený bratr Lothar zdědil království a spojí se proti němu. Toto spojenectví je slavnostně odpřisáhnuto ve Štrasburku, kde každý pronese slib v jazyce toho druhého, aby mu rozuměla jeho vojska. Tyto Štrasburské přísahy jsou prvním dochovaným francouzským textem. Poté se oba zmocní Aix-la-Chapelle a donutí Lothara k vyjednávání, které vede k Verdunské smlouvě.

Verdunská smlouva rozdělí území na tři nezávislá království:

Mimo jiné, nové kmeny ze severu - Vikingové, nazývaní také Normané - se usidlují na konci 9. století v severozápadní části Francie.

feudální systém

V průběhu 10. století se vytváří feudální systém. Tím, že panovník přidělí vazalovi léno, získává nárok na poplatky, věrnost a pomoc v případě potřeby ze strany vazala. Království je tak rozděleno na jednotlivé panství. Protože hrabata jsou fyzicky blíže lidu než král, připadá venkovanům příliš vzdálený a tak na konci 10. století se centrální moc Karlovců rozpadla ve prospěch šlechty. Postupně se místní princové a biskupové cítí dostatečně mocní na to, aby si sami zvolili krále. Tak se v průběhu století střídá vláda králů z dynastie Karlovců i mimo ni.

kapetovci

(11. - 13. století)

Jelikož je královská moc oslabená feudálním systémem, šlechta zvolí Huga Kapeta roku 987 králem. Ten nastolí dědičnou monarchii, kde provorozený syn automaticky dědí trůn Francie. Ostatní synové obdrží věnné panství.

Nejvýznamnější králové z přímé dynastie Kapetovců byli: Filip II. August, Ludvík IX. a Filip IV. Sličný.

filip ii. august

Ludvík VII. se ožení s Eleonorou, která je má zdědit Akvitánii. Ale tento svazek, především politický, neuspěje v rovině citové. Královna dlouho nemá děti a když se jí konečně jedno narodí, je to dívka. Ludvík VII. se tedy rozhodne s královnou rozvést. Eleonora Akvitánská si následně vezme Jindřicha Plantageneta, vévodu Normandie a Bretaně, hraběte z Anjou, Touraine, Maine a nyní i Akvitánie. O dva roky později se Jindřich Plantagenet stane králem Anglie a přitom kontroluje polovinu Francie. Jindřich Plantagenet, vazal francouzského krále, je mocnější než jeho lenní pán.

Právě území ztracené ve prospěch Jindřicha Plantageneta je znovudobýváno pod vládou Filipa II. Augusta. Ten bojuje proti anglickým králům - prvně Jindřichu Plantagenetovi, později proti jeho synů Richardu Lvímu srdci a Janu Bezzemkovi. Roku 1214 Pilip II. vítězí u Bouvines nad Janem Bezzemkem. Na konci jeho vlády je královská moc upevněna.

ludvík ix (svatý ludvík)

Ludvík IX je pomazaný v Remeši v době, kdy je katedrála ještě ve výstavbě. Získá pověst křesťanského krále, protože se účastnil dvou křížových výprav a vyžadoval od lidu horlivost ve víře jakou měl on sám. Byl milován a obáván zároveň, posílil královskou moc a prestiž královské postavy tím, že zavedl systém, ve kterém každý mohl podat stížnost ke královskému soudu proti zneužití moci šlechticů. Tím se přiblížil lidu.

V době jeho vlády je dokončena stavba Sainte Chapelle v Paříži a katedrál v Remeši, Chartres enbo Amiens, skvosty gotické architektury.

Ludvík IX umírá v Tunisu během 8. křížové výpravy.

Roku 1297 je kanonizován díky snahám svého vnuka Filipa IV. Sličného.

Filip iv. Sličný

Filip IV. Sličný se dostane do konfliktu s papežem Bonifácem VIII. kvůli dani, kterou se rozhodl uvrhnout na duchovenstvo. Papež Bonifác VIII., který z Francie má velké příjmy odpoví bulou, která zakáže uvalit na duchovenstvu jakoukoliv daň bez souhlasu Svatého stolce. Filip IV. Sličný zase na oplátku zakáže export mimo Francii a tím papeže připraví o velkou část jeho zdrojů. Vztahy s Římem se vyostřují v roce 1302, kdy papež vyhlašuje nadřazenost církevní moci nad mocí světskou a tím pádem nadřazenost papeže nad králem. Papež dále hrozí i tím, že francouzského krále exkomunikuje.

Filip IV. Sličný tedy svolá shromáždění šlechty, duchovích a měšťanů, kteří jsou předchůdci generálních stavů. S jejich podporou požaduje sesazení papeže. To vede v roce 1303 k atentátu v Anagni (poblíž Říma) při kterém vyslanec francouzského krále vyfackoval papeže. Papež je osvobozen davem, ale záhy na to umírá.

Nový papež, Klement V. je Francouz a jeho sídlem je Avignon.

Rod Kapetovců vymírá po meči roku 1328 po smrti Karla IV. Sličného.

stoletá válka

(14. a 15. století)

Stoletá válka má své kořeny v konfliktu mezi Kapetovci a Plantagenety z doby vlády Ludvíka VII. a Filipa II. Augusta. Anglický král Jindřich Plantagenet má francouzský původ má ve Francii území, která jsou později Francouzi zpět dobyta. Dynastie Plantagenetů si tedy nárokuje jistá francouzská území, které francouzský král považuje za vlastní.

Když poslední král z rodu Kapetovců umírá bez mužského dědice, šlechta musí zvolit nového krále. Váhá mezi:

Nakonec se z vlasteneckých důvodů rozhodne pro Filipa z Valois a Edouard III. vyhlásí Francii válku.

první etapa (1337–1360)

Francouzská armáda je neorganizovaná a rytíři v těžkém brnění jsou pro anglické lučišníky snadným cílem. Vzhledem k tomu, že francouzská armáda je horší, než anglická, Eduard III. postupně dobývá Francii. Roku 1340 zničí francouzskou flotilu, roku 1346 rozdrtí francouzské rytířstvo u Kresčaku a dobyje město Calais.

Francie je také zasažena morem, který se rozšíril z Marseille. Byl pravděpodobně přinesen námořníky z Janova. Třetina francouzské populace padne za oběť tohoto moru.

Po smrti Filipa VI., Jan II. Dobrý. Roku 1356 je uvězněn.

První etapa stoleté války končí Mírem v Brétigny, podle kterého se Eduard III. vzdá francouzské koruny, ale získá více než čtvrtinu království: Calais a celý jihozápad (Poitou, Limousin, Périgord, Guyenne) aniž by byl vazalem francouzského krále.


Ingres - Jeanne d'Arc au sacre du roi Charles VII

druhá etapa (1360–1415)

Roku 1364 umírá Jan II. Dobrý a je vystřídán Karlem V. Nový král získává království zpět partyzánskou válkou. Ke konci jeho vlády Angličané ovládají už jen několik opevněných měst, mezi nimiž jsou Bordeaux, Brest, Bayonne, Calais a Cherbourg.

Ale jeho syn Karel VI. je blázen, který nedokáže vládnout a tak se země ocitne v občanské válce mezi Armagnaky (na straně korunního prince) a Burgunďany, kteří se perou o moc. Anglický král toho využije a zaútočí. Roku 1415 porazí Francouze v bitvě u Azincourtu.

Je podepsána smlouva z Troyes. Podle ní je korunní princ Karel vyděděn a francouzská koruna má po smrti Karla VI připadnout anglickému králi Jindřichovi V. Dva roky poté oba králové zemřou.

třetí etapa (1415–1453)

Situace se změní díky zásahu Johanky z Arku, přezdívané Panna orleánská. Je to venkovská dívka, která slyší božské hlasy, které jí žádají, aby dosadila korunního prince Karla na Francouzský trůn.

Roku 1429 Johanka z Arku a královská vojska osvobodí Orléans a Johanka nechá krále Karla VII. vysvětit v Remeši.

Ale nepodaří se jí osvobodit Paříž. Je zajata Burgunďany, předána Angličanům a souzená. Proces ji obviní z hereze a roku 1431 je v Rouenu upálena.

Její smrt ale nezastaví proces znovudobývání. Celé území Francie je dobyto v roku 1461 za vlády Ludvíka XI., nástupce Karla VII.





Created by g-m-l 2014