français - čeština

gramatika cvičení reálie články

francouzská literatura

od baroka po klasicismus a osvícenstí

Baroko

Baroko spadá do stejného období jako náboženské války. Je to čas zmatků a nejistoty.
Slovo baroko v překladu znamená perla neurčitého tvaru a v daném kontextu mělo hanlivý význam. Tento styl zneklidňuje a je fascinován nepravidelností a pohybem. Příběhy jsou složité. Autoři používají metafory, hyperboly nebo antiteze. Míšení žánrů je povoleno (tragikomendie).
V tomto období kardinál Richelieu zakládá Francouzskou akademii, která měla za cíl kodifikaci francouzského jazyka a vytvoření slovníku francouzského jazyka a gramatiky.
Centry kulturního života tehdy byly salóny vedené ženami - salón markýzy Rambouillet nebo slečny Scudéry.

Co se týče románu, rozlišovány jsou dva typy:

Za představitele barokního divadla je považován Corneille.

Klasicismus

Tento styl hledá univerzální pravdu a vzorem je mu antika. Člověk je středem pozornosti, ne však jako individualita, ale jako abstraktní nositel rozumu a absolutní pravdy. Dobové ideály jsou vyrovnanost, střídmost a zřetelnost.
Vychvalován je rozum a vědecké poznání. Myšlení je ovlivněno Descartesovým racionalismem. Ten ve své Rozpravě o metodě (1637) považuje rozum jako jediný možný zdroj veškerého reálného poznání a prohlašuje větu "Myslím, tedy jsem."
Divadlo nabývá velkého významu a má pevná pravidla - žánry (tragédie a komedie) se nesmějí míchat; existuje pravidlo tří jednot - děj se musí odehrávat v rámci 24 hodin (jednota času), na jednom jediném místě (jednota místa) a musí obsahovat jen z jednu zápletku (jednota děje).

Představiteli klasicistního divadla jsou:

Jean Racine (1639-1699)
Faidra (1677) - tragédie inspirovaná antickým dramatem

Corneille (1606-1684)
Cid - příběh lásky v konfliktu se ctí. Postavy se nepoddají osudu, ale uplatňují svobodnou vůli. Toto dílo je na pomezí baroka a klasicismu a bylo odmítnuto, protože nerespektovalo pravidla klasicistního divadla - míchalo žánry (jednalo se o tragikomedii). Publikum však bylo příběhem nadšeno.

Molière (1622-1673)
Znamenitý autor komedií, které nevtíravě a s hravostí inscenují mravy společnosti. Některé jeho díla vzbudily živou reakci pobožných lidí, kteří je chápali jako útoky proti Církvi. Molière však neodsuzuje náboženské principy, ale fanatismus. Jeho dílo dále vychvaluje zavedený řád. Každý dostane trest podle jeho zásluhy, rozum pokaždé vyhrává a je respektován původní stav - měšťan, i když zbohatlý, zůstane měšťanem; sluha navždy zůstane sluhou.
Díla: Tartuffe, (1664), Misantrop, (1666), Dom Juan (1665)

Jean de la Fontaine (1621-1695)
Bajky (Moucha a mravenec, Vlk a jehně) - krátký příběh ve verši (někdy však i v próze), který se snaží zábavnou formou poučit. Zvířata zde mají lidské vlastnosti a jejich společnost je obrazem té naší.

Osvícenstí

Časově se jedná o období vlády krále slunce Ludvíka XIV a Francouzskou revoluci. Je charakteristické rozvojem věd, filosofie a politických teorií.

Charles Louis de Montesquieu (1689 - 1755)
Perské listy - listy Peršanů komentující francouzské zvyky - kousavá satira
O duchu zákonů - odsuzuje zde jeden ze tří typů vlády - despotismus vybudovaný na základě strachu. Zůstávají republika založená na ctnosti a monarchie opírající se o čest. Monarchie se zdá být vhodná pro francouzskou povahu, během 17. století se však v rukou Ludvíka XIV stala nástrojem despotismu. Reformy jsou tedy žádoucí. Podle příkladu anglické vlády by Montesquieu chtěl rozdělení mocí.

Voltaire - François Marie Arouet (1694 - 1778)
Všechny jeho díla jsou nasáklé jeho filosofickými myšlenkami. Věří v pokrok a útočí na despotismus, náboženský fanatismus a dogmatismus. Jeho deismus připouští existenci Boha architekta a tvůrce, který se nachází v jádru všech náboženství. Nakonec je ale člověk osamocen ve světě a Bůh se o něho nestará. Bojoval o svobodu slova. Vysmívá se lidské hlouposti a oslavuje rozum.
Candide aneb Optimismus (1759) - satira nekritického optimismu
Zadig aneb Osud (1747) - jedná o problému osudu a prozřetelnosti
Mikromegas (1752)
Prosťáček (1767) - satira pokrytectví

Jean Jacques Rousseau (1712 - 1778)

Podle jeho názorů je společnost špatná a jediná správná cesta je z ní uniknout. Člověk by měl žít podle pravidel přírody.
Jeho díla:
Julie aneb Nová Heloisa (1761) - ideál rodinného života, prostého a čistého
Emil aneb O výchově (1762) - obsahuje jeho pedagogické myšlenky. Výchova Emila spočívá v jednom - ochránit malé dítě před špatným vlivem civilizace. Je třeba vyhnout se všemu, co by mohlo udusit zárodky ctností, které v něm zasela příroda.
O společenské smlouvě (1762) - principy svrchovanosti lidu - svobodně dohodnutá úmluva slouží jako základ snesitelného společenského života.
Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi - mluví o dvou typech nerovností - fyzické a politické, která vyplývá z dohody mezi lidmi.

Denis Diderot
Řídil projekt Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel (72 000 hesel, více než 140 přispěvatelů, 17 svazků).
Jakub fatalista a jeho pán
Jeptiška - analýza chování Suzanne, která vstoupila do kláštera, aniž by měla povolání. Ztělesňuje svobodu proti uzavřenosti a autoritě.

Created by g-m-l 2014