français - čeština

gramatika cvičení reálie články

francouzská literatura

Středověk a renesance

Středověk

Středověká literatura ve Francii a francouzský jazyk (jazyky d'oïl na severu a jazyky d'oc na jihu) mají původ v latině.
Prvním francouzsky psaným textem jsou Štrasburské přísahy. Jedná se o přísahu uzavřenou roku 842 mezi Ludvíkem Němcem a Karlem Holým o pomoci v boji proti Lotharovi.

Pro středověk jsou typické dva literární žánry: hrdinské epopeje a dvorský román.

Hrdinské epopeje mají své počátky v 11. století. Byly zpívány potulnými pěvci a často přetvářeny. Hrdina je křesťanský rytíř, který bojuje za svého krále a své náboženství. Výpověď je charakteristická přeháněním hrdinství a hyperbolami - cílem je oslava hrdiny. Postava je tvořena pomocí jejích činů a promluv, bez psychologického popisu.
Příkladem hrdinské epopeje je Píseň o Rolandovi.

Píseň o Rolandovi
Karel Veliký vyhání Saracény ze Španělska a jeho synovec hrabě Roland velí zadnímu voji, který je saracénským vojskem napaden. Píseň je rozdělen na čtyři části:

Dvorský román má své počátky ve 12. století. Býbal recitovaný nebo čtený. Hrdina je zamilovaný rytíř, který se bije pro svou paní. Paní je obdivována zamilovaným mužem, který je jí k službám a který jí vzdává hold. Vztah dvorské lásky může být srovnáván s feudálním vztahem pána a jeho vazala a trochu později se vztahem Panny Marie a křesťana. Často se jedná o lásku rytíře pro ženu svého lenního pána - tento vztah je pak marný a nezavršený.
Objevují se zde dva hlavní směry: antický a bretaňský román.

Antický román se inspiruje antikou a jeho příkladem jsou Román o Alexandrovi velikém a Román o Troje.

Bretaňský román adaptuje příběhy krále Artuše a rytířů kulatého stolu. Nejznámějším autorem těchto adaptací je Chrétien de Troyes. Napsal Lancelot neboli Rytíř na káře, Yvain neboli Rytíř se lvem nebo Perceval neboli Příběh svatého grálu.
Dalším slavným příběhem je Román o Tristanovi a Isoldě.
Sepsala ho Marie de France pod názvem Lejch o zimolezu. Je to román o nenaplnitelné lásce Tristana a Isoldy, kteří vypijí nápoj lásky. Isolda je totiž zaslíbena Markovi, Tristanovu strýci. Vezme si ho, ale je mu s Tristanem nevěrná. Utečou spolu ze dvora, aby žili v lese. Když se to Marc dozví, Tristan musí odejít. Vezme si jinou dívku, není s ní ale šťastný. Až jednou, když je těžce zraněný, požádá přítele, aby vyhledal Isoldu. Jestli bude moct přijít, ať jeho loď vyvěsí bílou plachtu, pokud ne, černou. Isolda přijíždí, plachta je bílá, ale když Tristan požádá svou ženu, aby se šla podívat na pláž, oznámí mu, že je plachta černá. Tristan zemře a Isolda po příjezdu také.

Koncem 12. století nabývá na významu měšťanská literatura. Staví se proti duchu feudálního systému, je satirická a více světská. Příklady měšťanské literatury jsou Román o Růži a Román o lišákovi , jež je karikaturou hrdinských epopejí a dvorských románů. V důsledku inspirace antickými báji, lidé jsou zde přestrojeni za zvířata.

François Villon
Nejvýznamnější francouzský básník 15. století. Byl chudého původu, ale vzdělaný. Forma jeho básní je dokonalá, ale náměty nízké (život chudých).
Díla: Závěť, Různé básně

Renesance

Nástup renesance je z důvodu války ve Francii opožděn. Do země ji přinesou italští umělci, které král František I pozval na francouzský dvůr. Mezi nimi byl i Leonardo da Vinci.

Pierre de Ronsard
Autor lyrických sonetů, inspirovaný italskými básníky. Kultivuje francouzský jazyk (předtím byly básně psány latinsky nebo italsky) a je členem skupiny zvané Plejáda.
Jeho nejznámějším dílem je Franciáda.

François Rabelais
Psal prózu. Obohatil francouzskou slovní zásobu.
Je autorem Gargantuy a Pantagruela, satirického portrétu dobové společnosti. Hlavními postavami je rodina obrů. Ti se staví proti scholastické filosofii.

Michel de Montaigne
Autor esejů.

Created by g-m-l 2014